OZVĚNY ANIFILMU 2025 | Sanatorium na věčnosti + úvod Pavla Horáčka

Kdesi hluboko mezi úbočími karpatských vrcholků leží místo, které jako by jeho odlehlost předurčovala k podivnosti. Zdá se, že čas zde nehraje roli. Anebo přesně naopak – hraje roli zásadní, jen podle zcela jiných pravidel, než na jaká jsme zvyklí. Díky tomu se zde mohou uskutečnit setkání, k nimž by jinde na světě nedošlo.

Bratři Quayové ve svém třetím celovečerním snímku vyprávějí surreální příběh inspirovaný dílem polského spisovatele první poloviny 20. století Bruna Schulze. Sledujeme v něm mladého Jozefa, který se vydává za svým nemocným otcem. Zařízení, kam doputuje, však nepřináší mnoho útěchy ani naděje. Spolu s Jozefem nahlížíme klíčovými dírkami do temných pokojů a bloumáme po zešeřelých chodbách ve snaze porozumět, dokud se nepoddáme realitě na hranici snu. Bohatá a takřka hmatatelná vizuální složka filmu o sedmi kapitolách vtahuje publikum do nesnadno dešifrovatelného děje zabydleného záhadnými postavami a jejich hlubokými traumaty, která je v kombinaci se zneklidňující zvukovou a hudební složkou zárukou nevšedního filmového zážitku. Cesta přízračným vlakem do sanatoria Karpaty je v něm magickým krokem přes hranici uchopitelného světa, zatímco návrat z něj nutně neznamená návrat do míst, která poznáváme.