Hranice práce

Festival Jeden svět

Novinářka Saša Uhlová se vydala na vlastní kůži prozkoumat pracovní podmínky nejhůře placených zaměstnání v Česku. Kde všude zaměstnavatelé porušují zákoník práce?

Motolská prádelna, vodňanská drůbežárna, pokladna v supermarketu, žiletkárna a třídírna odpadu. Na každé pozici strávila Saša Uhlová zhruba měsíc, který jí bohatě stačil k tomu, aby zjistila, že lidé s minimální mzdou skutečně nežijí radostný život. V práci tráví téměř veškerý svůj čas, chodí na přesčasy, víkendové i noční směny, neznají pauzy, pracují i nemocní. Oběd nebo tramvajenka je pro ně luxusem, který si nemohou dovolit. Chudoba je přitom jen zlomkem jejich trápení. Dokument Apoleny Rychlíkové získal na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě 2017 ocenění pro nejlepší český dokumentární film roku a odvezl si také Cenu diváků.

Že jsou pracovní podmínky v rozvojových zemích špatné, je obecně známý fakt. Jak se ale pracuje v Česku? Režisérce Apoleně Rychlíkové a novinářce Saše Uhlové se unikátní kombinací skryté kamery a osobního nasazení ve filmu Hranice práce povedlo zachytit nezáviděníhodnou situaci lidí pracujících za velmi nízké mzdy. Film v české veřejnosti otevřel celkem širokou debatu, jeho dopad byl ještě podpořen sérií reportáží z jednotlivých pracovních míst. Reportáže vyšly na serveru A2larm pod názvem “Hrdinové kapitalistické práce” a jejich vznik podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Oba subjekty můžete finančně podpořit i vy.