Boris Godounov

Moc živých je pro lid nesnesitelná, umí milovat jen mrtvé.
- Boris, Boris Godunov, Alexandr Puškin

Když se Puškin v roce 1824 pustil do práce na svém prvním historickém dramatu Boris Godunov, věděl velmi dobře, s jakým velikánem se rozhodl utkat. Do boje s oslnivou vládou cara všech Rusů (1598-1605) se pustil vyzbrojen četbou Shakespeara.

A opravdu, v tomto politickém příběhu můžeme rozpoznat prvky Macbetha, když se Borisovi v podobě podvodníka zjevuje duch dítěte, které nechal zavraždit, aby se mohl zmocnit trůnu.

Musorgskij se ve své adaptaci této epické básně zamýšlí nad osamělostí mocných. Složil lidové drama, jehož opravdovou hlavní postavou je samotný ruský lid se svým břemenem nekonečných utrpení.  

Již Puškin si kladl otázku: Co je duše? Možná melodie...

Ivo Van Hoveovi nejsou velké politické fresky cizí. Boris Godunov je jeho první režijní počin pro Národní operu v Paříži.

Opera o sedmi obrazech
Podle Alexandra Puškina, Nicolase Karamzina
Hudba a libreto: Modest Petrovič Musorgskij
Dirigent: Vladimir Jurowski
Režie: Ivo van Hove

Osoby a obsazení
Boris Godounov: Ildar Abdrazakov
Fjodor: Evdokia Malevskaya
Xenie: Ruzan Mantashyan
Chůva: Alexandra Durseneva
Princ Šujskij: Maxim Paster

Orchestr a sbor Národní pařížské opery
Maîtrise des Hauts-de-Seine / Chœur d’enfants de l’Opéra national de Paris